Palladium

Palladium izoloval v roce 1803 anglický chemik William Hyde Wollaston. V roce 1804 jej pojmenoval podle planetky Pallas, objevené v roce 1802. Palladium je ušlechtilý, odolný, kujný a tažný kov, elektricky i tepelně středně dobře vodivý. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí, i když téměř vždy ve směsi s jinými drahými kovy. Snadno se rozpouští v lučavce královské i koncentrované kyselině dusičné.

Palladium se vyskytuje ryzí a bývá v určitém procentu vždy přítomno v horninách obsahujících platinu a rhodium. Palladium má dobrou kujnost a barvu do bíla.

Těžba palladia

Palladium se těží především v Rusku na Sibiři. Odtud pochází více než polovina světové produkce palladia. Dále se ve větší míře těží v Kanadě, kde se nachází v malém procentu při těžbě niklu a mědi.

Využití palladia

Palladium má uplatnění především při výrobě průmyslových katalyzátorů a jako součást slitin pro dentální a šperkařské využití.

V menší míře se palladium používá jako součást slitin pro výrobu šperků, především tzv. bílého zlata. Největší využití palladia je v chemickém průmyslu, kde je v nejrůznějších podobách používáno jako velmi účinný katalyzátor v řadě organických syntéz. Společně s platinou se využívá i v autokatalyzátorech, které slouží k likvidaci nežádoucích látek, například nespálených uhlovodíků a oxidu uhelnatého z výfukových plynů.

Palladium se také obchoduje jako investiční kov, podobně jako zlato, stříbro nebo platina.

První mince z palladia byly vyraženy v Rusku po první světové válce, ale nebyly příliš oblíbené. V dnešní době jsou ale tyto mince z numismatického hlediska velice ceněné.

Graf vývoje ceny palladia: